Dneska jsme se vydaly s naší milou a drahou tetinkou Andrejkou a její ještě milejší a dražší beruškou Miuškou trošku vyválet v tom prašanovém nadělení, ale hlavně trošku pocvičit ten protivnej aport. To je jedna z mnoha věcí, které na lidech ani za mák (upřímně ani za cokoli jinýho) nerozumim - proč má pes něco jenom tak bezúčelně držet v tlamce, když to může aspoň zkusmo majuško ohlodat? No nejde mi to na rozum, ale jako ve většině případů jsem se do toho vrhla se svým výmařím klidem, jukla na paničku shovívavým pohledem (však ono to nadšení zas brzo přejde, neboj ďouče!), rafla jsem do toho koženýho válečku a bylo. No paninka vyváděla radostí jako bych snad metala salta, tak jsem to kvůli ní ještě chvíli vydržela, ale při nejbližší možný příležitosti jsem naházela všechny svoje tlapy na ramena, ještě než mě po nich stihla začít plácat a víst vavřínovej věnec. Mám já to s ní někdy nelehké...

Profi fotečky pořídila opět spolehlivá teta André. Ještě že ji máme, protože té mé paničce v zimě prý moc zebou prstíky a proto skoro ani trochu nefotí (vejmluvy!). Neodolala jsem, abych sem některé Andrejčiny fotečky nedala (jsou to všechny ty neoznačené mým jménem - Emma, víte?), a celou tu unikátní fotogalerii naleznete zde: http://andreaamia.rajce.idnes.cz/Mia_8.1.2009/#album .

Holkám moc a moc děkujeme za milý doprovod a vůbec celou tu veselou taškařici (tetka ty mrazivé dny umí zpříjemnit byť i jen zdánlivou ztrátou rukavic :) ) a na opětovnou brzkou shledanou!!!