Tak jsem vám byla na svádění. S paničkou jsme se začaly navzájem křísit kolem šesté ráno (ostatně stejně jako vždy), vyzvedly po cestě páníka a šici v kopě vyrazili směr dostihová dráha Dvorska. Já se hrozně těšila, protože jsem slyšela, že tam bude spousta nových kamarádů, k tomu nám náramně přálo počasí, a tak jsem celou cestu kníkala, zpívala a pištěla. Páníky moje kratochvíle nevimproč moc nebavila.

Na místě byla vážně spousta prima psisek - zrzoušci, flekoušci i šedivánci a tak jsem všechny očichávala, některým příložitostně i packu podala a s mnoha jsem si aspoň chvilku pohrála :). Poté co páníci vyplnili jakási lejstra a dali si kofolu, byl nástup a já se postavila do řady mezi ostatní psíčky a začala se tvářit náramně důležitě. Vždyť to je něco hrozně významného a pro nás lovecká stvoření je to něco jako svaté přijímání! :)

Po nástupu se u všech stolečků co tam byly vytvořily obrovské fronty, které nás většinou moc neba, tak jsme se šli s páníky maličko projít a potkaly príma partu výmaráků, co nám čekání parádně zkrátili a pak už se šlo na věc. Byly jsme s paničkou trošku nervózní, ale mě toho na rozdíl od ní zbavilo vyválení se v prachu s jedním labradořím štěniskem, takže jsem nebyla zrovna reprezentativní, zato v pohodě. A to se taky počítá, ne?

Pan rozhodčí vypadal docela přísně, ale hned na úvod mi řekl, že jsem krásná a že takhle má výmarská fenka vypadat (co jinýho taky jsem, že?). Taky povídal něco o ušlechtilosti a pak mě něco zastudilo za krkem (později jsem zjistila, že mě měřili jak moc velkej jsem kusanec). Páníci byli strašně rádi a dmuli se pýchou a já se celá šťastná mohla předvést v celé své velké šedivosti.

Po posouzení a dalších kofolách jsme s páníky vyrazili na prochajdu na pole za letištěm v Tuřanech prohnat místní zajochy, a že jich tam bylo! Asi po hodince mě zase naložili a jelo se domů, kde jsem se ještě preventivně vypleskla pod okno na sluníčko a konečně užívala polední spánek.