A abychom na zkoušky měly dost energie, jely jsme předchozí víkend načerpat síly na Vysočinu, kde se odehrávalo už tradiční setkání ohařů. Emčoušek si trochu obrousil nožičky, panička si řádně splkla, zazpívala a popila, všichni pohromadě jsme objevili krásnou knajpu a užili si překrásné přírody. Krásné fotečky od Milana najdete na Airínkovic Rajčeti. Děkujeme!

V takových podmínkách se pak absolvují zkoušky jedna radost. Byly jsme pečlivě připravené a po ranním kafi v dobrém rozmaru, takže jsme se do toho vrhly po hlavě a vybojovaly 111 ze 120ti možných bodů a I. cenu. Na dohledávce na pobarvené stopě 12 hodin staré mě Emulínek nezklamal a ťapkal sebejistě zalehlý v řemeni a bezpečně mne i s panem rozhodčím dovedl ke zhaslému srnečkovi. Následování jsme předvedly taktéž s plným počtem, jediný bodík nám byl stržen za vodění na řemeni a prohledávání porostu, kdy jsme na žádný porost nenarazili, a tak Emčínovo hledání bylo dosti poznamenáno tím, že nechápala co má na rovné ploše plné jehličí a bez jediného stéblíčka hledat.. Takže jsem ji musela povzbudit. Nu což, aspoň máme zase co pilovat .