Váha: panička vyvařuje a já jsem samozřejmě při chuti (a taky jí chci trošku udělat radost), takže úspěšně kynu!! Aktuální váhavé info se dozvíme v pátek.

Nová umění: začala jsem se doma nudit, protože už s paničkou nemůžu do práce, tak jsem se naučila vyškrábat na kuchyňskou sesličku, kde se pohodlně usadím a z okna koukám na lidi a štěkám na psy

Ničitelovo skóre: konečně jsem dala za ušiska té obrovské těžké hovězí kosti, dlouho se u nás neohřála ani fungl nová kostička plyšová od SydoMišky (promiň, ale jsme si jisti, že odpočívá v pokoji)

Pocity: rozdováděně-vyskotačené 

Máme za sebou přenáročný víkend, takže informace budou oproti jiným zápisům kusé a stručné. Tak čtěte pozorně, nebudu to opakovat :).

Sobotní den, který byl zároveň také posledním dnem února, jsme (po řádném přivítání) naložily Sindynku i s Verunkou a vyrazily brzy ráno raníčko za Ochoz u Brna. Tam už nás čekala psí banda, která z dálky nemálo připomínala partu fanoušků Baníčku. Byla mezi nimi moje stará známá Mía a veselá boxeřice Easy, moji drahoušci a oblíbenci Alex a Pepee , pak taky moje nová kamarádka Airony (taky výmarka - parádááá!), byli tam taky nerozluční parťáci buldoček Blueberry a kelpie Afi s paničkou Martinou, další maďaráček do party Dave, labradorka Charlotte a taky ještě další psi, který si moc nepamatuju, protože se nás drželi jenom chvilku a pak moc pospíchali do hospůdky . Vybavuju si dvě vlkodavky Daisy a Annu a jedno takové psítko co vypadalo jako lajka a jmenovalo se Bazza. Cesta byla dlouhá a i přes stromy na cestě nadmíru pohodová a příjemná. Počasí nám přálo, Sindy se po cestě nepoblinkala, no co si přát víc? :) Cílem byla nějaká chajda v lese coby hospůdka, ale jak se paninka dozvěděla, že tam nemůžou psíci, obrátila společně s většinou expedice kroky své a vyrazila nazpátek.

Fotky z expedice Apalucha můžete obdivovat u Martiny, Andrey, Zdeny, nebo Bárky, protože panička byla líná brát foťák a ještě na něj fotit :). Všem fotografům patří vřelý a srdečný dík za nebývalou aktivitu i v zimním období :) a Míše patří extra velký dík za roli navigátora, které se zhostila velmi zodpovědně, takže i dezorient mého typu dojel bez problémů.

foto: Martina (http://www.buldocek.wu.cz)

Měly jsme totiž trošku nakvap, protože jsme musely už ve tři odpoledne být ve školce. Ale stíhaly jsme všechno s přehledem a dobrou náladou, takže se dobrá věc podařila. A když jsem ještě na louce za cvičištěm našla hromadu kančích chlupů, to bylo jásotu :). Musím nějakého toho kance konečně taky někde vyšťárat, protože nalézat pořád jenom jeho chlupy není to pravý dobrodrůžo pro ohařku. Zkrátka a dobře, ten den mi šlo poslouchání jenom střídavě, protože jsem byla jednak už přece jenom trošku unavená a druhak jsem byla trochu víc uražená, že nepřišel cvičit i můj milovaný Flipísek, přestože je se mnou ve skupině. Místo něho tam byl Dino, se kterým se moc neba, protože mě na horách pořád štípal do zadku .

Aby si to u mě trošku vyžehlila, nachystala mi paninka na véču něco eňoňůňo, co mi moc chutnalo a ještě jsem netušila, že to dostávám abych si nabila baterky na další den.

První březnový den - v neděli - jsme totiž vyrazily (kam jinam než) za Sinduškou, která už plní funkci mé ségry, a to víc než zdatně. Po důkladném přivítání (od soboty jsme se přeci neviděly!!) nás i s paničkou naložili Sindynkovci do auta a jelo se směr Brno. Já byla natěšená co že se to bude zase dít, ale Sindunku to v autě nebavilo ani trochu. Myslím že hlavně proto, že nemohla dávat zabahněný packy své paničce na klín, ale pes nemůže mít všecko že... Od parkoviště jsme vyrazily směr Medlánky, kde jsme vyzvedly moje nové psí kamarády - krásnou kokřici (omlouvám se, ale byla jsem tak zahleděná na ty její zlatý kurdliny, že mi jméno uniklo ) a majušký Jack Russel Kvído. S tím jsme si rozuměli velmi, až maximálně. Hrozně se mi líbilo jak on stíhá na těch pidinožičkách rychle utíkat a tak jsem ho pořád škádlila a jeho běh si užívala co chvíli. Je to gentleman a fešák každým coulem a doufám, že se zase brzo shledáme! Fotky si můžete prohlédnout zde.

Děkujeme moc a moc sobotní i nedělní partii za parádní společnost, Báře i Verunce za organizaci akcí, psům za prohnání, pánubohu za počasí, atakdále... Bylo to príma!

Na závěr bych se ráda pochlubila i úspěchem z dnešního dne, kdy mě paninka v rámci předloveckovýcvikové přípravy vzala do vysokého porostu a já ji nezklamala! Jakmile jsem nasála tu divokou zvěř, začala jsem tam lítat jako najatá, ale jenom blízko paničky. Ve finále jsem vyhnala celkem čtyři bažanty a vždycky se jako slušná holka nechala odvolat nebo zadaunovat. Čenichala jsem hezky vysoko ve vzduchu a když jsem zjistila že se za to chválí, tak jsem pak i jen dělala že tak normálně jako čenichám, jenom aby mě ta paninka zas poplácala hrdinsky po zádech :). Hrozitánsky mě to bavilo, tak musím tu paničku překecat, abychom se tam zas vypravily, ale budu jí muset do toho bahna sehnat asi nějaký fešný gumáky :).