Váha: takže už nekynu, jenom svalnatím a stává se ze mě krásná atletka ;)

Ničitelovo skóre: včera jsem rozkouskovala paniččiny Merrellky, což obrečela - ale dyť už je na sandálky zima, no ne?

Nová umění: aport a ztracená se zvěří (teda někdy :)), vyhledávání ve vodě

Pocity: unaveně-vyčerpané

Předtáborový víkend se nesl v duchu intenzivních coursingových tréninků - v sobotu jsme se vydaly do Dvorske se skvrnivkama Ališouníma a neděli jsem trávila s paničkou v jezdeckém areálu Panské Líchy. Pocvičovaly jsme hlavně sólovky, ale taky jsme si střihly několik párovek a musím říct, že tlapy jsem si vážně řádně protáhla :). Fotky z obou tréninků najdete v sekci coursing. 

©2009 ČESKÝ PES (http://www.ceskypes.cz)

V sobotní poledne následujícího týdne mě paninka naložila ke svýmu tatíkovi do sršáňa a po nákupu jsme vyrazili nach jižní Čechy. Hrozně jsem se na ten tábor těšila, tak jsem sebou pořád mlela. Škoda že jsem měla pásy, protože bych na to byla nejradši sama dupla a ukázala jim jak řídí pořádný baby! Jak jsme přijely, seznámily jsme se se spolubydlícíma a zjistily že nás bude plnej barák bab, takže bylo o srandu postaráno :). 

Abyste měli přehled, bydlela s náma Terezka s německou ohařkou Arkou, Alenka s MOK Garnett a Adriana s irskou setřicí Sigitou a bylo to jako príma! Já si naprosto samozřejmě hnedle zabrala paniččinu postel a postupem času vyzkoušela všechny postele v pokoji (kromě těch vrchních, tam se mi nepodařilo vyšplhat..). Co na tom že sebou panička táhla pelech jak Brno? Když jsem na dovolené, mám nárok na trochu luxusu, no ne?

Za výcvikáře nám byl přidelen myslivec Míra a musím říct, že jsme měly štěstí, protože lepšího bychom tam asi nesehnaly.. Všecko nám dopodrobna vysvětlil, na všechny zvídavé otázky trpělivě odpovídal, dokonce i sranda s ním byla. Paráda :). Čas nám šíleně ubíhal, seznámily jsme se se spoustou prima pejsků i jejich páníků a panička povídala že jí připadá že se pořád jenom chodí cpát dobrotama do jídelny a že je divný že má stejně pořád hlad. Ale že by něco na zub přinesla to jako né, žé!

Těsně před tím, než jsme odfrčely na tábor, tak nejenže panička někde zamachometila moje krásné lovecké vodítko, ale hlavně jsme pořádně pocvičily aport s opravdovou zvěří. Ono vám to má takové zvláštní aroma, že bych to radši jenom oňuchmávala, ale když nosit, tak nosit žejo. Šlo mi to krásně a panička z toho měla druhý vánoce. Krásné aporty, vlečky i ztracený jsem předvedla i první dny v Lučkovicích, jenže v úterý už jsem na to hodila úplnej bobek a tvářila se, že vůbec nevím co se po mně chce. Panička nechápala, protože já toto nikdy předtím neudělala a byla z toho celá divoká, tak čekala že se to spraví po dni volna a odpočinku, protože jí všichni říkali že jsem jenom unavená a že je toho na mě moc. Tak nás ve středu paničky zabouchly do chatky a vyrazily se projet na koních a taky na výlet do Blatné. To jsou jako manýry! Co na tom, že jsme všechny psenky celý den prospaly, na výlety se beze mě nechodí, pro příště! Zbytek týdne jsem měla podle paničky odpočinkový. JENŽE!!! Ono to vystavování křepelek a nošení aportů z vody je taky pěkná dřina jakooo!

Co nás mrzelo obě hrozně moc, byl přístup a názory pořadatele a taky některých ostatních účastníků tábora na výmaráky. Upřímně řečeno čekaly jsme nějaké žabomyší války mezi maďary a výmary - srandičky, narážky a tak. Koneckonců se tábor konal pod záštitou Klubu chovatelů hrubosrstých a maďarských ohařů ČR, ale to, čeho jsme byly svědky nám vyrazilo dech. Když jsme poněkolikáté při procházení táborem vyslechly říkanky jak panička klesla na samé kynologické dno, protože si pořídila výmara, že jsem nevycvičitelné plemeno a dobrá akorát na odstřel, tak už to i panička musela chtě nechtě obrečet. Takové neprofesionální jednání nás prostě úplně vykolejilo...  Nikoho nezajímalo, jak jsem se snažila být poslušná a šikovná víc než jindy, přestože jedna z nejmladších ve skupině na podzimky. Prostě jsme byly ve škatulce a finíto..

©2009 Andrea Jančarová (http://www.andreajancarova.estranky.cz)

Když mě ještě těsně před odjezdem stihla pokousat jakási podivočená a dosti nezvládnutá nevychovaná maďarka, která se mimochodem o pár dní dřív snažila rozcupovat mimojiné i několikaměsíční štěňátko, byly jsme už fakt rády, že jedem domů. No chápete to? V klidu si tam koušu borovou šišku, relaxuju a zničehonic vám přistane na zádech jakási zrzavá štěnice a chce vám zakroutit krkem! Nic jsem se nebránila, jenom jsem pískala aby mi už hergot někdo pomohl, protože jsem byla naprosto konsternována. Byla bych se snad nechala rozchuchat tak, že už by mě neučesali, kdybyby se panička neprobrala, nevykoukla co je to venku za řev a neutíkala mě zachránit, přestože se u toho tím spěchem sama málem přerazila . Taky že jsem jí pak pořádně požalovala! Achjo, ještě že už se jelo dom! Příště jestli na tábor, tak jedině výmaří!

Domů jsme dorazily v pátek až pozdě večer úúúplně unavený. Chytla nás na dálnici šílená bouře, takže jsme se ani po cestě moc neprospaly a doma padly jak podťatý. To abychom mohly v sobotu brzo ráno vstávat a vypravit se na brněnskou výstavu na Zetoru :). Zde mě pan rozhodčí po asi šesti hodinách čekání ohodnotil jako Vítězku třídy mladých, tak jsem měla aspoň nějaké zadostiučinění :). Více z výstavy můžete skouknout tu.

Celý následující týden jsme měly naordinovaný klid a psychickou pohodičku, takže jsme chodily na prochajdy a užívaly si po dlouhé době zas všech našich kamarádů. Dokonce za mnou ve středu šestadvacátého přijel na prochajdu i táta Nero. Pořádně jsme zaběhali, něco pocvičili, páníci pořád klábosili a bylo to moc moc fajn. Asi nejvřelejšího přivítání se mi dostalo od naší milované Sindynky, ostatně posuďte sami :