stanice Emma opět vysílá
Váha: jsem pořád stejně dobře rostlá a asi už kynout nebudu.. teda možná ;)
Ničitelovo skóre: trošku jsem na léto odlehčila paniččiny značkové žabky, ale prý je nosit nebude, protože už by jí nedržely na noze... ta tomu tak rozumí!
Nová umění: aport z hluboké vody, aport a ztracená s atrapou
Pocity: vykutálené
Tak mě ti moji milí doma konečně připojili, takže jsem ON - LINE, a zase můžu hlásat svoje dojmy a nevšední zážitky do světa. To víte, není to pro moderní psí dámu mého formátu jednoduché být jenom tak zničehožnic a bez varování odstrčena od moderních technologií a odpojená, když jsem internetem odkojená 
. Panička mi to tady zatím celé vyspravila, ale přecejenom jsem radši, když si to tady porychtuju podle svého. Mám přecejenom větší přehled a lepší spisovatelské střívko.
©2009 Andrea Jančarová (http://www.andreajancarova.estranky.cz)
Takže jak jste si určitě všimli, mám nový dizajn (asi kompenzace za to odpojení), taky panička přidala počítadlo návštěv, díky kterému vím, že třeba patnáctého července se na mě juklo celých 32 lidí. Nebo aspoň doufám, že byli celí :). Děkuju moc za vaši přízeň, příště rozdám kokinka a možná přijde i kouzelník! A aby toho nebylo úplně málo, založila mi panička profil na psím Facebooku, neboli Dogbooku. Odteď už bude moje socializace naprosto dokonalá! 
Neméně významnou aktualitou je, že po šílených peripetiích a dvouměsíčním nervovém vypětí panička konečně vyštrachala ze schránky posudek rentgenu kyčlí s negativním nálezem - DKK 0/0!! To má ten doktor docela štěstí, protože mám pocit, že by mu páníci po tak dlouhém čekání a ještě obdržení pozitivního nálezu asi zakroutili krkem . Na výsledek posudku můžete juknout zde.
Jinak novinek je přehršel, takže vyjmenuju to podstatné a zbytek si domyslete :). Poslední červencovou sobotu jsme se zůčastnili coursingového tréninku poprvé s Brněnským coursingovým klubem v jezdeckém areálu Panská Lícha. Byl to moc príííma den, protože se nás tam sešla fajn parta psisek a lidí, pořádně jsme se vylítali na dráze i po okolí a konečně jednou běhali aj páníci!!! Zjistili totiž že když mi střapec upláchne ve vysoké trávě nebo kvůli nadbíhajícímu psovi, hážu na něho bobek (logicky žejo), protože kdo se za tím má hnát, když už je to na míle daleko, no a abych si zaběhla, museli mě páníci navigovat a chvílema běžet se mnou. No kdyby se zeptali, tak jim to řeknu, že mě střapec zajímá mnohem víc, když vedle mě letí sparing partner, protože letět za tím sama už není ta správná švanda pro tak společenského psíčka jako jsem já. Čekání mezi běhy nám zpříjemňovali Ezule, Natynka a Sidík, se kterým jsme svýma hrama páníkům obzvlášť brnkali na nervy. Jak říkám, bylo to fajn 
. Za fotky vděčíme Katce od Lambry a zkouknout je můžete tu.
©2009 Kateřina Novotná (http://www.lambra.ic.cz/) 
V úterý osmadvacátého jsme vyrazily se Sinďulkou na koupačku k parádnímu Lažáneckému lomu. Sindouš zase krásně plaval co to dalo a nosil aportek z vody, ale já si postavila hlavu a do vody nešla ani když se všechny tři zrádkyně sčuchly a začaly plánovat, že mě uplavou. Panička byla ode mě podrápaná jak samica, na piškotky mě lákala ale nic platno. Mě piškotama pokaždý jako neopije! Aspoň že jsem si mohla spravit náladu při procházce poté, protože jsme v nedalekém porostu objevily hejno bažantů a to dá rozum, že jsme se jim důkladně podívaly na zoubek 
.
Další den měla mecheche panička - jela si oslavovat Aiřin úspěch na Memoriálu Josefa Lammera k Lokyškově Peťce a mě s páníkem nechala doma, hanebnice jedna. A to přesto, že opravdu bylo co oslavovat, protože zkoušku Aira absolvovala s elegancí sobě vlastní a tradičně v první ceně. Posílám teda aspoň takhle vééélikánský gratulace a potřepání tlapou!
Ne že by se mi po zimě nějak zvlášť stýskalo, ale neodolám, abych nepřihodila jednu vzpomínkovou fotku ze začátku roku. Povšimněte si té sehranosti a stejných výrazů mě i Sindinky. Je to prostě moje ségra...
©2009 Michal Karmazín (http://karmmi.ic.cz)
Na pravidelných pondělních loveckých výcvicích dělám velké pokroky, i když semotamo se ještě tvářím že jako ztracenou nevidím, přestože si na ní stojím, aby byla taky nějaká srandička. Jinak ochotně hledám a ještě ochotněji předávám, hlavně teda kvůli piškotkům :). Díky Peťi jsme taky toto (první srpnové) pondělí společnými silami zlomily můj strach z hluboké vody. Nejdřív to teda byla docela kovbojka, panička má ode mě na památku krvavé modrákovité šrámy na nohách, ale nebojte se, když všade kolem je šírošírá vodní hladina a nic čeho by se pes chytil. Ani kačenka. Panička mě ale vždycky v poslední chvíli zachránila před utopením, a tak jsem si řekla, že to možná s tou vodou nebude úplně marný. No a jak jsme hnedle druhej den zas dojely k rybníku v Popůvkách, už jsem do vody skákala úplně sebevědomě a poctivě nosila aportky na břeh. Dokonce mě musela Šáruš držet, abych se do té vody nevrhla dřív, než činka dopadne do vody.
Plány na příští dny zahrnují další, avšak tentokrát hromadnou výpravu k rybníku v Popůvkách zítra a coursingové tréninky oba víkendové dny. A příští týden už se budeme pomalilínku chystat na slibovaný lovecký tábor v Lučkovicích. Podle tohoc co mi panička navykládala si to představuju jako nepřetržitej ohaří mejdan, kde se podávají bažanti a srnečci k snídani, obědu i večeři, tak uvidíme. Každopádně už se hrooozitánsky těším hlavně na to, jak panička bude mít celý ten týden čas jenom a jenom na mě . Tak se mějte šedivkově a užívejte slunéčka!
