Trošku ty novinky flákáme, ale seďte u kompjůtru, když ono se pořád něco děje! Na úvod nám dovolte pochlubit se aktuálním skóre:

Váha: 31,5 kg

Ničitelovo skóre: další chlupatej koberec, paniččin diář na rok 2010 rozškubán na prvočinitele, do věčných lovišť byla poslána i slušná hromádka hraček

Nová umění: kolečko, neboli otoč (zatím jenom za kokinko) a dlooouho už podávám pravou pacinku

Emčoušek si zimy užívá plnými doušky - ostatně tak jak je jejím dobrým zvykem, a jsem naprosto přesvědčená, že kdyby si uměla vybudovat iglu, tak by celou zimu strávila někde v zasněžených lesích a hvozdech. Je-li řeč o hvozdech, nemůžu nezmínit naši už legendární bloudivou procházku na Vysočině u babičky, kde jsme se původně vypravily jenom na hodinku dvě ven. Ta se nakonec proměnila ve skoro třicetikilometrovou štrapáci v okolních hustých lesích s vybitým mobilem a návratem do výchozího bodu v šest večer s polomrtvou paničkou a stále naprosto svěží šedinou. Zatímco já panikařila a přemýšlela jak se co nejlíp zavrtat do sněhu, aby člověk přes noc nezmrznul, Emča si naše bloudění náramně užívala, hopsala si kolem dokola a semotamo prohnala nějakýho srnečka, jako by se nechumelilo, a že ono se chumelilo!!!

Co se Vánoc týče, Emčoušek vyvinula nové a ještě vykutálenější praktiky jak přistihnout Ježíška při ježení, měla všechny smysly nastražené už od samého rána, nicméně stále bez úspěchu. Naštěstí zase dostala nejvíc dárků ze všech, takže se tím zas tak moc netrápila. Pod stromečkem se na ni smály dvě tašky plné hraček, kokinek a taky nějaká kosmetika se tam vyvrbila, přičemž slíbený baťůžek na výletění je pořád ještě na cestě k nám. Tak snad se brzo dokodrcá, ať máme nadílku kompletní.

Před Vánoci jsme s Emčóškem stihly obrazit mimojiné i nemálo honů, kde mi šedina dělala obrovskou radost, protože se vrhla do práce po hlavě a dřela jako starej ostřílenej myslivec. Aby měla psenka dost sil na svůj workoholismus, musela se panička zapřáhnout a doma řádně vyvářet, aneb úspěšně BARFujeme na plnej úvazek..

Je-li řeč o jídle, o Emčuččino naprosto dokonalé zateplení se pečlivě postaralo naše zástupné komando - mamá, Velů a naše milá bydlička, které měly Lulínku na starosti, zatímco panička se flákala na italských svazích. Emičky je díky holkám pěknej kousek a myslím, že do únorové výstavy v Brně máme zas na čem pracovat . Že bysme se už teď zrovna flákaly se teda říct nedá, bo poctivě venčíme (nejen) s naší místní kuřimskou sebrankou a každý víkend výletíme co to dá - bahno nebahno, větru deště nedbaje!

Na závěr nám dovolte popřát co nejkrásnější zbytek zimy a k tomu přihodit naši letošní - lenošnou - vánočku. Papáj a mějte se šedivě!