Váha: panička asi jásala předčasně, protože to co jsem pracně nabrala, jsem na záchranářském soustředění ještě pracněji shodila... takže jsme se vrátili na starých a dobrých 27 kilo poctivého materiálu...

Nová umění: při vlídném přístupu umím vstáááááň už i bez lákání pamlskem... a taky lehni (popř. daun) jen na povel a bez ukazování, zdokonaluju aport (i když mě to tááááákhle neba!), ale hlavně jsem se naučila parádně relaxovat v paniččině posteli, když není nikdo doma

Ničitelovo skóre: ehm... tak ty papučky už to mají zdárně za sebou (in memoriam zasílám olíznutí za výdrž)

Pocity: vyčerpaně-šťastné

Tak jsme se přešťastně vrátily z těch Tatranek. Totiž abyste tomu rozuměli, panička mě a sebe přihlásila na lavinový výcvik v Tatrách. Teda né že bychom cvičili laviny, ale učili jsme se jak na ně :). Bydleli jsme v Demänovské dolině a nad náma pořád hrozili tretím stupňom lavinového nebezpečenstva, tak jsme při procházkách často slyšeli odstřely lavin, ale nezasypalo nás to a ještě jsme si to stihly obě parádně užít (heč ).

Téměř každé dopoledne byl výcvik poslušnosti a později odpoledne bylo cvičení lavinového vyhledávání, který mě bavilo úplně ze všeho nejvíc. Dyk vyčuchat někoho s pamlskem je pro ohařku mého formátu hračka a každodenní kratochvíle! Byla to parádní dovolená, hlavně teda pro mě, protože jsem dostávala spoustu jídla, mohla jsem lítat co hrdlo ráčí obrovskými závějemi a to se spoustou mých nových psích kamarádů. A aby mému požitkářství nasadila korunu, nechala mne panička spát u ní v betličce! To vám bylo takové labužnické lenošení, že se ho nechci vzdát doteď a lehám si do postele i když už jsme dávno doma (ale jenom když tam nejsou ostatní).

Aby se tou idylou nenechala moc ukolébat, vyděsila jsem paničku jakýmsi podivným tmavým výtokem, co po mě zbyl na prostěradle. Panička teda chudák malá z toho nejdřív hysterčila, ale pak doufala, že jsem začala hárat (to by se jí tak líbilo!). Já ji brzo vyvedla z omylu, a to hnedle po návratu v neděli u našeho pana doktora. Vyšetření vám popisovat nebudu, protože se za tu potupu stydím doteď, myslím že když vám řeknu, že šlo o zánět anální žlázky, víte co si pod tím představit... Za dva týdny mám jít na kontrolu, tak musím zatím vymyslet jak se z toho vykroutit, protože prostě nesmím dopustit, aby něco takového absolvovala dáma mého rozměru dvakrát!!

V rámci výcvikového soustředění v Tatrách jsme se zůčastnily exkluzivních a ojedinělých Srandozávodů a poslední den i neméně exkulivní a ojedinělé soutěže v lavinovém vyhledávání. I přes tvrdou konkurenci, náročnost terénu, úmornost úkolů a přísnost rozhodčího (chich) jsme se v obou kláních umístily na nádherném třetím místě, které opravdu považujeme za velký úspěch. Detaily z celého pobytu a kompletní výsledkové listiny lze nalézt na stránkách Moravia Dog School.

Přestože panička pořád plaká, jak ji při focení v zimě mrznou prstíky, nafotila za celý pobyt kolem 1000 snímků. Tyto jsou momentálně bezpečně uloženy v notebooku našeho drahého cvičitele Toma a zpřístupněny budou co nejdříve to půjde.

 Ještě jednou bychom moc a moc chtěli poděkovat celé té skvělé partě, která se tam sešla - jak partě psí, tak i člověčí. Bylo to s váma hrozitánsky fajn a už teď nám moc chybíte...

Jak už jsem říkala, běhala jsem od rána do večera, což mělo za důsledek menší úbytek na mé pracně formované figuře. Panička, aby to dohnala, začala mi vyvařovat jak anglické královně, takže si teď každý den pochutnávám na extra porcích granulek smíchaných s ovesnými vločkami, rýží a olejem, rybím masíčkem nebo krabími tyčinkami. Taky jsem dneska dostala velikananánskou hovězí kost s kloubem jako úplně velká holka! Sice jsem to ze začátku musela pořádně očichat (co kdyby mi to chtělo ublížit!), ale pak už jsem to rafla a nepustila :). Myslím že si takovou ňamku musím vydupat častěji...