Jdi na obsah Jdi na menu
 


mezi Záhořovým ložem a lovečinou

8. 10. 2009

Dnešní novinkové povídání si zase bere na starost panička, protože to moje malé ňuchmavé šedivé klubíčko od pondělního rána doma kašle, pčíká, koulí vočíčkama a vůbec je rádo, že může ležet a ani se nehnout. Bohužel se nám ani letos nevyhnula psí kašlací viróza, jež se nás jala v poslední krásné podzimní dny řádně 'obšťastnit', a tak Emčučůnu prolívám sirupama, cpu vitamínkama a šněruju do deky, až ne nepodobna malému unavenému uzlíčku raději dobrovolně usne. Jen aby byla co nejdřív zase fit a když všechno půjde dobře, abychom se mohly s klidným svědomím zůčastnit coursingového soustředění příští víkend a odběhat si konečně licence, na které se tak dlouho chystáme...

Paní doktorka veterinární obecná se tvářila jako Centrální mozek lidstva a aniž by se na Emku podívala, sdělila mi s ledově klidnou tváří, že na 99 a půl procenta se jedná o laryngotracheitidu. Nic proti rychlosti, koneckonců mě to tam samotnou dvakrát nebavilo, ale neochotna se s tím jen tak z fleku smířit, donutila jsem ji aspoň k rychlé prohlídce, která ultrarychlou diagnózu bohužel potvrdila. Léky neměla v ordinaci žádné, tak si aspoň naúčtovala stoosmdesát peněz za 'vyšetření'. No, pevně doufáme, že si za ty love aspoň doplní lékárničku...

Obrazek

©2009 Andrea Jančarová (http://www.andreajancarova.estranky.cz

Jednou z nejzásadnějších událostí posledních dní je, že jsme poslední zářijovou sobotu (tzn. 26. 9.) s Emkou absolvovaly Zkoušky vloh u OMS Chrudim v honitbě MS Dřenice. Vypravila se s námi aj tetka Andree coby fotograf (na fotečky kuk hír) a Honzík se Safirou. Já byla od samého rána nervní jak prvorodička, následkem čehož jsem všechny účastníky expedice obvolávala nedopatřením o hodinu dřív, než se mělo skutečně vyrážet, tzn. ve 4 ráno. Nutno dodat, že si mě v ten moment ještě více oblíbili  . Přes všecky nervozity a stresy se přecejenom vyrazilo v původně naplánovaný čas, za tmy, ale zato s čokoládou a výbornou náladou.

K naší cti musím říct, že jsme bloudili jenom chvililinku a brzy jsme Sokolské hřiště našli, abychom si zanedlouho odbyli nástup a vyrazili do honitby. Vylosovala jsem nám číslo 1, což se později ukázalo jako nepříliš šťastná náhoda, jež se projevila velice váhavým výkonem v první disciplíně, na kterou jsme samozřejmě nastoupili jako první. Byla jsem skálopevně přesvědčena, že hledačka je naše parketa, na které nás naprosto nic nemůže rozhodit a ono ejhle! Emča si ještě malou chvilku před nastoupením na disciplínu hrála se Safirkou, čímžpádem byla v náladě spíš rozpustilého štěněte, než loveckého profíka. A tak když jsme se oddělily od korony, pořád koukala co ty ostatní psiska, kde to jako vázne a ať si jdou jako okamžitě hrát (1. chyba). Po vypuštění sice chvilku běhala, ale pak nechápavě zírala na rozhodčí za mnou, kam to jako jdou, protože není zvyklá na nějaké pronásledovací páprdy (2. chyba), načež se rozpohybovala korona a Emka směřovala svou pozornost čistě jen na ni a mě ani nenapadlo, že bych je mohla požádat, aby mi psa nerušili (3. chyba). No čirý zoufalství .

Obrazek

Nervní jsem byla jak pes, co vám budu vykládat... Emka pak naštěstí dostala do nosu bažanty, kteří byli kus před námi, tak se to tam vydala zkontrolovat, vystavila a postoupila. Tak aspoň něco, oddychla jsem si. Jak se bažanti zvedli, přivolala jsem Emčuš a jak běžela ke mně, tak se vystřelilo a bylo vymalováno . Po odzkoušení ostatních psů jsme se přesunuli na další pole za srstnatou, kde Emčuška předvedla prý o stupeň lepší hledání, projevila velice intenzivní zájem o stopu zajíce, obdržela známku 4 za nos, vodění na řemeni a poslušnost . Ale co nám byly ty krásné známky platné, když jsme pokazily hledačku, kvůli které jsme spadly z I. do III. ceny? Rozhodla jsem se zkoušku přece jen dokončit, ale výsledek jsem do průkazu původu zapsat nenechala. Jsem si naprosto jistá, že Ema má na mnohem lepší výsledek, který se jí doufám povede předvést na dalších ZV. Na diplom a soudcovskou tabulku se můžete kuknout tu.

Dodatečně ještě mnohokrát děkuju za skvělý přístup a podporu rozhodčích během celého průběhu zkoušek! Spolupráci s OMS Chrudim mohu s naprosto klidným svědomím doporučit!

 

Obrazek

 ©2009 Andrea Jančarová (http://www.andreajancarova.estranky.cz)

První říjnovou sobotu jsme vyrazily společně s Andrejkou a Míou na milé pozvání Kleinových směr Třebíč, abychom po mírném bloudění dorazily do honitby Zašovice. Už tam na nás čekal Emmičky táta Nero a Emmičky máma Bára, kteří přijeli už o den dříve, aby to tam řádně zorganizovali a pohlídali. Hnedle po příjezdu jsme dostaly kávičku a buchty, psiska řádila jak černá ruka a celkově vládla velice příjemná atmosféra. Jak se přitrousili ostatní účastníci výcviku, byl nástup, slovo rozhodčího a šlo se na ohrádku. Já jsem si nedělala žádný iluze, Emka lišku nikdy nedržela a na ohrádku se též tvářila dosti nedůvěřivě, takže jsme si to zkusily jen párkrát proběhnout, podržet lišku a vymalováno :).

Dál se dělaly pohozený s bažantím kohoutkem a se srstnatou a ztracený, po kterých se jelo na pole na vlečky. Bažanta vypracovala Emka na výbornou, stejně tak i těžkýho zajocha, čemuž jsem teda ze začátku vůbec nevěřila a ono ejhle :). Bez problému pak vypracovala i pohozený, takže jsem se mohla spokojeně dmout pýchou . Po aportech následoval společný hon, který probíhal podle očekávání - Emčuška šla tak krásně u nohy jako snad nikdy :), však my se časem otrkáme.

Práci na vodě jsme nedopatřením vynechaly, protože jsme se vypravily za nesprávným autem, který nás místo k rybníku přivedlo k benzince, ale aj tak bylo dobře, protože jsem už padala hladem a žízní, tak jsem se mohla natankovat.

Obrazek

©2009 Andrea Jančarová (http://www.andreajancarova.estranky.cz)

Po příjezdu jsme šly vystavovat domácího Karlíka, ze kterého měla být původně teplá na aport, ale majiteli se jej nakonec zželelo, a tak se mohl podruhé narodit :). Poslední disciplínou, kterou jsme s Emkou absolvovaly byla práce na pobarvené stopě. Tady jsem si byla poměrně jistá v kramflecích - barvu jsme už jednou zkoušely u Peťky na výcviku, kde Emčuš předvedla výbornou práci, ale že se na stopu vrhne s takovou vervou jsem teda nečekala. Chtěla jsem jít pohodovým tempem, semtam se juknout po nějakých hříbkách, ale to né! Táhla mě smykem přes půlku lesa, takže jsem za ní musela hnát jak splašená drezína a zastavila se jenom aby naznačila lože a šupem zase dál, žádný zdržovačky! Myslím že kdyby to někdo stopoval, trhly bysme určitě rekord minimálně za střední Evropu.

Na závěr moc děkujeme za skvělou organizaci, za pozvání, za všecky rady a pomoc, všem zúčastněným za milou společnost, Andrejce za odvoz a krásné fotky. Budeme se moc těšit na příště!

Obrazek

©2009 Andrea Jančarová (http://www.andreajancarova.estranky.cz)

 

Výcvik v Zašovicích u Třebíče