hlášení ze ZOPek, narozenin a rentgenů
Váha: 30 kg (sakumprásk i s micinou! :) )
Ničitelovo skóre: plyšové dárečky k narozeninám už to mají skoro úplně za sebou.. čest jejich památce!
Nová umění: létání v poli podobna delfínovi :) Pocity: rozvláčné až spokojené
Tak jsem tu zas já, panička. Kdo by se tomu chtěl podivovat, ať jukne na starší příspěvek a snad pochopí :). Člověk prostě stále nezvítězil nad hmotou a paničce v práci tolerují téměř vše 
Tak co se událo nového? V sobotu 30. 5. jsme dovršily naši přespůlroční intenzivní (
) snahu na kvičáku zkouškami ze Základní Ovladatelnosti Psa. Už od rána nám pěkně zatápěla temně šedá obloha a šílená zima, která měla na kopečku na cvičáku po pár hodinách docela grády. A když se k tomu nadělení přidalo i vytrvalé pršení s informací, že jdeme na řadu až poslední, měli jsme o zdraví postaráno. My jsme však byli osazenstvo zarputilé a vytvalé, co si nějakými hříčkami přírody nepokazí náladu. Emčískovi čekání notně zpříjemňovaly hry s ostatními psisky, ale kdo ji zná ví, že nemůže-li naplno rozbalit svůj hlasový projev a řádně protáhnout nožky, tak ji to docela neba, protože to prostě není to pravý ohaří skotačení.
Když jsme šly na řadu, byly jsme už obě pořádně promrzlé a veškeré naše myšlenky se točily kolem jídla a betličky, což se i na výkonu docela podepsalo. Emkin se v individuální části (až na odložení) docela snažil a podle mého uvážení poslouchal docela pěkně, ale plným počtem jsme odměněny nebyly:
- Přivolání: 9 (jeden bodík stržen za to, že jsem se o nohu pleskla 2x místo jednou)
- Ovladatelnost na vodítku: 8
- Ovladatelnost bez vodítka: 8 (tady nevím co se rozhodčímu nelíbilo, možná nešla dost blízko)
- Sedni-Lehni-Vstaň: 9 (Emča poslechla okamžitě a s úsměvem :) )
- Odložení: 7 (tady měla asi zkrat, nebo se jí nechtělo ležet na mokré zemi, nebo nechtěla být projednou od bláta.. nevím, nechápu, ale čekala sice poslušně, jen vsedě :) )
Celkem jsme v základní části získaly 41 bodů z možných padesáti. Druhá část byla skupinová:
- Ovladatelnost ve skupině: 10
- Sedni-Lehni-Vstaň ve skupině: 7 (tady jsem šedivku málem uškrtila vodítkem, protože na mě koukala jakoby povel Lehni slyšela poprvé v životě. Usmívala se na mě, ocáskem vrtěla, povel ignorujíce.. :D co dodat?)
- Odložení ve skupině: 7 (stejný problém jako při prvním odložení, vsedě se to líp čeká)
Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem Emčiny kiksy sledovala s ledovým klidem. Cloumala se mnou roztodivná směska pološíleného nekontrolovatelného smíchu a touhy po té štěnici skočit a zalehnutím vlastním tělem připomenout povel Lehni, předtím milionkrát bez chybičky opakovaný... Zadek a poslední zbytky cti nám mohly zachránit už jen cviky speciální:
- Chůze po nepříjemných materiálech: 10 (dřeva, plech a lino.. pohoda, jazz)
-
Přenesení cizí osobou: 10 (máček. Přestože má ta plachťačka přes 30 kilo, nosí se v podstatě pořád :) ).
Skupinové a speciální cviky nám vynesly celkem 44 bodů z padesáti. Celkem jsme tedy vybojovaly 85 bodů a Emma byla oceněna jako Velmi Dobrá. Sbalili jsme diplom, šecky saky paky, potřásli si s rozhodčím tlapama a mazali domů, kde jsme rozmrzali asi půl hodiny v horké sprše... Nutno dodat že celý zbytek dne bylo nádherně. Paráda, ne? :)
Chtěla bych ještě poděkovat všem zůčastněným za prima společnost a šíření pozitivní nálady a hlavně pogratulovat k úspěšnému absolvování zkoušky. Myslím že vítězové byli všichni, protože trpělivě snášeli útrapy počasí až do úplného konce.
Následující den přišel ten slavný den, ale ne proto, že by k nám byl proud zaveden, ale proto, že naše Velmi Dobrá mylady šedivá slavila první a zatím jediné narozeniny. Vyrazili jsme i s páníkem (taktéž narozeninovým) na dopolední coursing s Českým psem do Dvorské, kde jsme potkali spoustu psích kamarádů. Emka se s nimi vyblbla co to dalo a když se pak vylítala i na dráze, dosáhla její spokojenost maxima :). Mě náladu podpořila kofola s čajem a to celé završené klobáskou, co v tom šíleným počasí drželo páníka nevím. Možná to, že byl taky oslavenec :). Fotky z téhle parádní akce najdete u Ališounů, Lambry a samozřejmě na Českém psu.
Zbytek dne jsme strávili v podstatě jen odpočinkem, což bylo pravděpodobně nejlepším dárkem pro obě moje narozeňátka, ale samozřejmě jsme Emičce nezapomněli poblahopřát a potřást tlapou jak se sluší a patří. Dostala přáníčko, plyšový hračky a samozřejmě jsme nezapomněli ani na dort:
Ten měl jenom o něco maličko kratší život, než ty plyšový hračky :). Ode mě ještě Emčus dodatečně obdrží festovní coursingový postroj a nové obojky (jenom co to všecko vyzvednu na poště :D). Následující sobotu si páníci debužírovali na svatbě, takže ji šedivka-závislačka celou prokníkala u mé mamči, jež prokázala nesmírnou a bezednou trpělivost při hlídání toho uřvance :). Díky bohu za její svatý klid, kterému vděčíme za to, že to zlobivé dítě nenacpala do sklepa jako každá správná Kuřimačka Toto pondělí (neboli 8. 6.) jsme se k Emmině nelibosti nevydaly na lovecký výcvik jako vždycky, ale místo toho jsme vyrazili i s páníkem na veterinu na domluvený rentgen (Eminých) kyčlí. No co vám mám vyprávět, šedifka v čekárně vyváděla jako vždycky, své kníkací výhružky zakončila hlubokou demostrativní depresí a k uvolnění už tak skvělé atmosféry bohužel nepřidal ani můj komediální výstup se zapomenutými doklady a klíčema od bytu. No prostě cirkus na kolečkách jako vždycky. Když jsem se konečně dorachotila, už i se všemi náležitostmi, byla Emma zvážená a poslechnutá, tak jí pan doktor píchnul uspávačku, přičemž nepočítal s tím, že na tuhle hyperkrakenici je jen tak nějaká jehla krátká. Pořád se ta čudla rozhlížela a čmuchala (páníci ohařů jistě chápou..). Takže za chvíli druhá. No a jak konečně usnula, začal pro nás teprvá ten pravej adrenalin. Sotva ta zvířetice odpadla, už si pro ni přišel doktor a odnesl si ji do ordinace a my museli zůstat v čekárně. Já s obojkem a páník s vodítkem a nerozesmál by nás asi ani Mr. Bean. Asi po čtvrt hodince zírání na dveře, kdy už jsme se domlouvali jakým stylem je vyrazíme v nich stál zas bílej plášť a že ať jdem dál. Tak jsme nakonec nic nerozbili ani nikoho nezbili, protože Emčuška sice ležela pořád uspaná na operačním stole, ale měla pořád čtyři nohy a i zbytek se zdál kompletní. Tak jsme rozebrali rentgenový snímek, pak se Emči vypálily ty otravný drobounký řasičky (tak drobounký, že je nejen svět, ale ani doktor neviděl!), zkontrolovaly se očíčka, píchnul se čip a už jsme mohli tu šípkovou růženku probírat k životu. No dávala si docela na čas a celou cestu k autu i celý večer se motala jak žirafí mládě a doma sebou hnedle řízla na pohovku a pokračovala ve snění. Tak jsme celý večer kontrolovali srdce a dýchání, ale když mě ta bestijka podšitá vzbudila ve čtyři ráno kňučením u pytle granulí jakože co to je za pořádky a jestli si jako myslim, že kvůli nějaké uspávačce se jako bude vynechávat večeře, tak ať se jako proberu a fofrem něco jako nachystám. Tak jsem si říkala, že už ta psice bude asi v pohodě a měla jsem pravdu. V naší domácnosti je krmení prostě všelék. Fotodokumentaci z veteriny po mě nechtějte, žádná totiž není. Místo toho se můžete pokochat fotkou z loveckého výcviku některého předešlého pondělí. Vracíme se zrovna s Emmkou z hledání a vystavení křepelky.. Další fotky Emky z posledních procházek najdete u čím dál dokonalejší fotografky Andrejky na jejích a Miiných stránkách. Pro skouknutí jak Emka hnedle druhej den po uspání skotačila stačí kliknout sem, pro dřívější vychajdy jukněte tudle, nebo čeba tadyhle. Vřele doporučuju je skouknout, jsou vážně vynikající! Plány na tento víkend zahrnují sobotní národní výstavu v Klatovech, snad nám podmínky dovolí dojet aspoň na chvíli za psíčkovými kamarády na Medlov a v neděli dopoledne možná uvidíme poprvé Emčinýho tátu Nera (jako by mu z očka vypadla žejo!). Příští víkend se pohrneme na další coursing ve Dvorské a ten další se budem vystavovat na Intercanisu v Brně. Tak vás srdečně zveme na kukajdu a přejem pohodové a slunečné dny! ©2009 Andrea Jančarová (http://www.mia-vizsla.estranky.cz/)
.
