Váha: 27 kg až téměř 28 kg

Nová umění: začínám urputně stopovat a čenichat cokoli alespoň minimálně vyčenichatelného

Ničitelovo skóre: nespočet plyšových hraček nespočetněkrát zašitých, v naprosté tichosti zařval také tác chlebíčků s bramborovým salátem

Pocity: vyčerpaně vyřáděné 

Tak jsem se po všem tom oslavování konečně dokotrmelila, abych se s vámi, mí věrní, podělila o čerstvé niternosti z mého pikantního a bujarého společenského života . Za těch posledních pár mrazivých dnů se toho událo opravdu přemnoho, tak snad jenom ve zkratce. Obleček jsem si nadmíru oblíbila, příjemně mě totiž zahřívá obě ledviny, stal se tedy mým věrným průvodcem zimním obdobím. V psí školce už cvičím ve velké skupině (jsem totiž už velká, víme?) se spoustou psů a je to náramná bžunda. Mimo obratů u nohy s paničkou pilně procvičuju taky držení aportu (dummyho) a výstavní postoj (nebaví mě ani jedno a to vůbec, fňuk!). K obrovské paniččině radosti zase tlačím samotný granulky, a tak mi do toho už nemíchá ty voňavý masový kapsičky... možná bych mohla zase trošku zatrucovat, co? Panička na mě má teď dost času a tak chodíme na parádní a dlouhý prochajdy se spoustou mých kamarádů, hlavně s Dastynkou, Sinduškou, Miou, Obem a někdy i s ostatníma. Napadla spousta tamtoho bílýho a studenýho a skvěle se v tom běhá a skáče! Taky mi to hrozně zachutnalo a tak se tím dost cpu (a některé děti mi v tom dost vydatně napomáhají, viď Áďo :) ). Fotečky z mezisvátkových vycházek pořizovala naše drahá tetinka Andrejka a můžete je obdivovat zde:  http://andreaamia.rajce.idnes.cz/Mia_29.12.2008/#album .

Po vánocích jsme odjely s paničkou a partou jejích kamarádů (a mých starých známých) na chaloupku na Vysočinu (huááá!). Chodilo se na parádní mrazivý prochajdy, já vyháněla v lese zajíčky a okukovala srnky, v noci jsem spala vždycky na tom nejpohodlnějším pelíšku (můj vlastní to nebyl :) ) a v nepozorované chvíli jsem si vychutnala i ty chlebíčky, kterýma to tam pořád nebezpečně zavánělo. To by tak hrálo, aby si všichni ostatní dlabali a na mě dlabali! Paničce se to teda pranic nelíbilo, ale co sním, to mi už nikdo přec nevezme, nemám pravdu? Co se teda zas pranic nelíbilo mě, byl ten půlnoční vyrvál jedné noci. Dělalo to světla a to dost nahlas, tak vůbec nevím co na tom ti lidi mají!

Včera jsme se s paničkou taky vydaly na to avízované přeočkování proti tomu panu Tetanovi. Ta zlá osoba v bílým plášti říkala, že je to dobře, protože už to v okolí nějaké čtyřnohé nebožáčky skolilo a prý je to mooc nepříjemná záležitost. Tak jsem se teda odhodlala, zatnula všechny zuby, zaťala drápy a nezdrhla! Dokonce jsem se snažila zachovat svou výmaří důstojnost a tvářila se že o ničem ani nevím a je mi všechno srdečně jedno. Potom si ta podezřelá osoba ještě prohlížela ty moje zarudlý očíčka, protože si paninka stěžovala, že ty protivný kapičky, ani ta ještě protivnější mast na ně ale vůbec nezabírají. Tak se zjistilo, že mi rostou řasy tam kde nemají a že mi to dráždí celé moje dvě bulvičky a že mi to budou muset někdy opravit s nějakou paní Narkózou. Nevim teda zas co si o tom všem mám myslet, ale doma z toho moc nadšení nebyli. Ale statistika nuda je, a tak neklesám na mysli a čekám jak se to zas vykotrmelí...

Všem výmarům i nevýmarům, psům i nepsům, pejskařům i nepejskařům přeju všecko jenom to nejlepší do nového roku, ať jste spokojení, zdraví, krásní, atakdál :). Sama sobě bych ráda popřála, abych zvládla nastávající pro nás s paničkou obrovsky náročný rok plný zkoušek, výstav a svodů s tím nejlepším možným skóre (kterým prý bude i fyzické a duševní zdraví :) ). A vám samozřejmě totéž!